David
David se narodil roku 2006, měsíc před termínem. Těhotenství bylo rizikové na začátku, ale pak probíhalo bez komplikací. Jeho příběh je plný odhodlání, síly a nezdolnosti. Narodil se bez pravé ruky v předloktí a na levé ruce mu u tří prstů chybí poslední články. Ve čtyřech měsících absolvoval plastiku prstů, což mu umožnilo rozvíjet motoriku. Doktoři nevěděli, proč se takto narodil, a do papírů pořádně nic nenapsali. Přehazovali vinu jeden na druhého. Jeden napsal vrozenou vadu, jiný amputaci v těle matky. Až díky druhému těhotenství jsme se dozvěděli, že šlo o tzv. amniální pruhy.
I přes nepřízeň osudu jsme šli do boje a snažili se mu život ulehčit. Nespočívalo to ale v dělání všeho za něj, ale v napomáhání a vytrvalosti. Vůbec jsme neměli tušení, jak to chodí, o co žádat a na co má, máme nárok. Po pravdě s tím bojujeme a učíme se stále. Neustálé dohady s pojišťovnou, se sociálkou, na spoustu věcí nárok nemá. Má přeci nohy, ruku a mozek v pořádku. Jedna paní na pojišťovně se mě při podání žádosti o myoelektrickou protézu zeptala, zda si uvědomuji, co to stojí, a že by za to bylo nové auto. Bylo by fajn dostat už v porodnici papír a na něm mít vypsáno, kam zajít a kde a o co zažádat. I když v tu dobu je vám taková informace jedno, po čase, kdy se člověk se vším tak trochu srovná, by určitě tuto možnost uvítal. Protože nikdo nepřijde, nepomůže a neporadí. Ve školce měl David štěstí na fajn děti, které ho přijaly takového, jaký je, a pomáhaly mu. Samozřejmě se našli i posměváčci, dostával spoustu otázek nebo si ukazovali. A to nejen děti.
Od mala hrál fotbal, jezdil na odrážedle, poté na kole, motorkách a lyžoval. Byl členem kroužku hasičů a vždy se snažil překonávat své limity. Vše zní skvěle, ale také byla období splínu, smutku a nepochopení, že nemůže dělat věci jako ostatní kluci. Zkrátka, že je jiný. V období puberty jsme naštěstí potkali Jana Maleše z Ottobocku, který se nás ujal a pomohl i s příspěvkem Konta Bariéry k pořízení Davidovy nové bionické protézy. Díky ní mu hodně stouplo sebevědomí a mohl se posunout zase o kus dál.
Nyní je David mladý muž. Chodí na střední školu, do posilovny, je vášnivým snowboardistou a miluje počítače a auta. Zvládl si udělat řidičský průkaz na auto s manuální převodovkou, což byl další úspěch, který ho motivoval. Další velkou oporou mu je nynější protetik Kuba Zachoval, díky kterému má sportovní protézu, a může se tak více věnovat cvičení v posilovně. Dříve ho trápilo, proč nemá ruku, ale teď ví, že to nebyla překážka, ale výzva. Jeho příběh nám připomíná, že život je o tom, jak se rozhodneme k překážkám přistupovat. A David si určil, že bude žít naplno bez ohledu na to, co mu chybí.
