Verunka
Náš příběh s úžasnou holčičkou Verunkou začal v roce 2021. Verunka se měla narodit jako naprosto zdravé miminko. V těhotenství jsem prošla všemi screeningy včetně několika zobrazovacích ultrazvukových vyšetření. Vše se do poslední chvíle zdálo v pořádku, dokud nepřišel den D.
Porod probíhal bez větších komplikací a narodila se krásná holčička. Jenže potom se nám všem obrátil život vzhůru nohama. Verunka neměla pravou ručičku. To, že chybí celé předloktí včetně lokte, jsme zjistili ihned, jak mi Verunku položili na břicho. Nikdo jsme nechápali, jak se to mohlo stát, jak to, že nikdo při vyšetřeních neviděl, že miminko nemá ruku. Jenže najednou tu prostě byla, naše malá holčička, která potřebuje mámu, zdravá, jen s handicapem. První dny pro nás byly opravdu těžké, místo oznamování radostné události a užívání si miminka nás sužovalo, co bude dál, jak bude žít s jednou rukou, co s tím a stovky dalších nezodpovězených otázek. V nemocnici se nám příliš podpory nedostalo, až na předání pár kontaktů na oddělení chirurgie ruky. Už v nemocnici jsme začali po vlastní ose pátrat po lidech, kteří nemají ruku, projeli jsem snad celý internet včetně Instagramu, zahraničních stránek a všech možných i nemožných odkazů. Našli jsme v podstatě ale jen pár kusých informací ohledně bionických protéz, a to zejména ze zahraničních serverů, prošli jsme několik lékařských konzultací, které nám ale bohužel nepomohly, a od protézování jsme byli spíše odrazováni či nebylo vůbec doporučeno. Nikdo nic nevěděl, či se s tím přímo nesetkal.
Potom nás ale potkalo štěstí a narazila jsem na protetiky Jana Maleše, který mezi námi již bohužel není, a Jakuba Zachovala. A díky nim se začala kola našeho náročného životního příběhu točit konečně tím správným směrem. Již ve 3 měsících vyrobili Verunce první rigidní protézu, kterou jsme začali denně nasazovat kvůli zvykání. Poté následovaly další různě uzpůsobené protézky, které Verunce umožnily oporu, lezení a správný vývoj. Verunka díky tomuto brzkému protézování, a věřím, že i našemu konzistentnímu přístupu, od malička snáší protézu velmi dobře, používá ji při běžných činnostech, nepřekáží jí a zařadila ji do svého běžného života.
Verunka je i přes svůj handicap velmi šikovná, bystrá a chytrá holčička, která si poradí se vším naprosto stejně jako ostatní děti. Začala postupně navštěvovat mateřskou školku, kde vše skvěle zvládá. V ničem ji neomezujeme, neulevujeme jí ani jí nepomáháme, pokud si sama o pomoc neřekne. Občas čelíme zvídavým pohledům či otázkám dětí i dospělých, ne vždy je to příjemné, ale určitě z jejich strany pochopitelné. Vždy se ale spíš jedná o zvědavost, s útokem či odmítáním jsme se za celou dobu nesetkali, a to ani ze stran přátel, rodiny či ostatních dětí, které Verunku berou jako plnohodnotnou kamarádku, stejně jako její o pár let starší sestra Karolínka.
V necelých 3 letech dostala Verunka svoji první myoeletrickou protézu, se kterou se sžívá skvěle už od první chvíle. Je nadšená z možnosti ovládání ručičky a bere to jako velkou zábavu. Naším příběhem bychom rádi inspirovali rodiče s podobným osudem. Nemějte obav, i s handicapem se dá žít skvělý a plnohodnotný život plný radosti.
